Vítejte na stránkách firmy  "Vetešnictví u sv. Jána"

Vítám Vás na stránkách mé firmy. Nabízím Vám drobné starožitnosti vhodné na Vaši chalupu nebo pro zkrášlení Vašeho bytu. Najdete u mne sochy, obrazy, pohlednice, mince a další bazarové zboží. Nevedu však žádné řemeslnické nářadí a elektroniku. Mojí specializací jsou hudební nástroje, zvláště housle. S překupníky v tomto oboru nejednám, ale rád obsloužím vážné zájemce zajímající se o dobře znějící housličky pro děcko, které navštěvuje základní uměleckou školu, nebo o kvalitnější nástroj pro konzervatoristu. Jako absolvent Pražské státní konzervatoře rád poradím s výběrem. Nejlépe je přivést dítě i s jeho učitelem. Více uší lépe slyší!!! Nejsem vyučený houslař, ale mám mezi nimi řadu přátel a ti mne naučili seřídit housle k plné spokojenosti hráče. Mezi moje klienty patří houslisté a violisté z České filharmonie a ostatních orchestrů a pedagogové hudebních škol. Osobně se přátelím s houslařem Václavem Lancem, kytarářem a virtuozem na kytaru Janem Tuláčkem, hráči Škampova kvarteta, houslovým virtuozem Sašou Shonertem a dalšími, kteří jsou také mými konzultanty a pomocníky při určování cen nástrojů.   

Najdete nás na adrese: Dobříš ul. Partyzána Svobody čp.195 uprostřed města naproti městské kotelně PSČ - 26301, otevřeno v ponděli a v pátek od 10h - 18h, v ostatní dny po telefonické domluvě.  

Něco o mé osobě.

Je mi 60 let a vždy jsem nebyl vetešníkem.Vystudoval jsem SVVŠ v Dobříši a pak jsem chtel jít studovat sochařství a malířství na pražskou Akademii výtvarných umění.Řiditel SVVŠ-prof.M.Olič mne však přesvědčil o tom,že mám jít studovat operní zpěv na  pražskou státní konzervatoř.  Poslechl jsem ho a po šesti letech studia jsem nastoupil do Sboru státní opery v Praze,ale krátce na to jsem přešel do Sboru československého rozhlasu v Praze kde jsem prožil mnoho krásných let a poznal řadu skvělých přátel.Tady jsem teprve docenil OSUDOVOST změny životní orientace,ke které mne v mých osmnácti letech Prof.Olič-"donutil".Za normalizace po nešťastném ukončení "Pražského jara" mohl málokdo ze země neprodyšně obklíčené ostnatým drátem vyjet na západ do kapitalistické ciziny. Jedním z mála souborů, krerý směl vyvážet kulturu "ven", byl právě  sbor čs. rozhlasu.A tak se přede mnou náhle objevila možnost navštěvovat pokladnici umění Itáli,Řecko,Francii,NSR,Rakousko,Belgii,Holandsko,Sicilii,a posléze po zániku tohoto skvělého tělesa i Japonsko a Israel Španělsko a Anglii.Tyto země jsem ale navštívil později s Pražským filharmonickým sborem a s Pražským komorním sborem.Co pro mě ale bylo jedinečné bylo to,že jsem mohl svůj čas dělit mezi dvě mé velké lásky, a to byla hudba a vytvarné umění. Díky zájezdům do ciziny jsem mnohokrát navštívil všechny významné sbíky evropského umění a tam všude jsem do sebe nasával tu neobyčejnou četnost stylů a rozmanitých tendencí, kterými se ubíralo výtvarné umění křesťanské Evropy několika posledních století.

      Osm hodin denně se nedá zpívat a tak jsem mohl rozdělit svuj čas a ve volných chvílích,kterých jsem měl mnoho, jsem maloval obrazy,ale hlavně vyřezával sochy které jsem polychromoval starou barokní technologií,kterou jsem dokonale nastudoval v knihovně UMPRUM muzea v Praze, kde jsem několik let pracoval jako noční vrátný.Vytvořil jsem tak za čtyřicet let čtyři a půl tisíce dřevěných polychromovaných soch,které jsou dnes rozesety díky sběratelům po celém světě.Jaké bylo například mé překvapení,když jsem uprostřed japonského Tokya vešel do renomovaného obchodu se starožitnostmi a moje polychromovaná a na zadní straně mnou signovaná soška panny Marie tam byla prezentována a patřičně finančně oceněna coby středoevropská práce ze 17.století...Nedávno jsem také v nejmenovaném pražském starožitnictví objevil moji madonku, kterou jsem před 30 lety prodal prostřednictvím bazaru za 600kč a najednou se objevila v prodeji za 30.000kč.Nechal jsem si jí sundat neochotným prodavačem ze stěny,ale dříve jsem upozornil personál starožitnictví na to, že jde o velmi vzacný kousek,který ma tu podivuhodnou vlastnost,že když se sním zatřepe-zazvoní!

   Samozřejmě prodavači zůstali  stát jako opaření! Vždyť jsem asi do prvních 200kusů madon zespodu navrtal otvor do něhož jsem zasunul skleněnou ampuli od vitamínu c, kterou jsem opatřil skleněným korálkem na způsob zvonečku.V malování jsem také prošel mnoha obdobími:Na konzervatoři jsem se udržoval jako chudé dítě živnostníka,  kterému komunisti ukradli veškerý majetek, při životě tím,že jsem profesorům maloval kopie starých českých madon na dřevěné desky-mnohdy pěkně prolezlé červotočem ,které jsem polychromoval na staro a pro sebe jsem si maloval kopie starých holandských a vlámských malířů. Kde dnes tyto moje dílka jsou nemám tušení. Na zájezdech se sborem do Itálie a Francie jsem také namaloval spoustu už modernějších obrazů a tam jsem je buď rozdal přátelům nebo povyměňoval na blešácích za housle nebo jiné artefakty. Poslední období, už  ne tolik závislé na penězích a proto úplně svobodné se začalo po vzniku mého vetešnictví. Od té doby maluji převážně akrylovými barvami na plátno nebo pevné podložky a jsem veselý a šťastný. S mými obrázky se jako každý tvůrce těžko loučím, ale mam radost když se někomu líbí. Samozřejmě jsem přístupný domluvě o prodeji a nemám žádné závratné ceny. Mam také obrázky v cizině i u nas v několika soukromých sbírkách,ale nepřikládám tomu žadnou váhu.Několikrát jsem vystavoval na společných výstavách v cizině, ale opravdovou samostatnou výstavu jsem měl pouze jedenkrát v  Praze na Pohořelci v kavárně HERMETIKA-, kterou mi laskavě umožnili uspořádat v roce 1995 přátelé Petr a Lenka Vlasákovi. Když někde narazíte ve vetešnictvých na obrázek nebo sošku podepsanou stylisovanou značkou JHD,-pak vězte že jde o práci vetešníka a milovníka umění-Jana Hájka-dobříšského. Budu rád když se Vám na mých webových stránkách některé mé dílko bude líbit a něco mi třeba k tomu napíšete.......Buďte vítáni! Váš Jan Hájek -dobříšský

JEDETE Z PRAHY NA CHALUPU NEBO VÝLET DO JIŽNÍCH ČECH?         JSME PŘÍMO U CESTY!!!             NEZAPOMEŇTE VČAS ODBOČIT NA DOBŘÍŠ!