O nás

Moje vetešnictví není jen o podnikání. Má i kulturní poslání, neboť se v něm schází celá řada osobností dobříšské kulturní veřejnosti. Chodí sem pravidelně malíři a muzikanti a pod svými křídly ukrývá "Dobříšský pokleslý orchestr lidových nástrojů", což je skupina nadšených amatérských muzikantů. Ti zde 2x týdně večer od 18h do 22h zkouší a s jejich produkcí se mohou návštěvníci města setkat např. na dobříšském náměstí, kdy hrají k obveselení občanů v době konání trhů. Orchestr hraje často i na svatbách a reprezentuje město při různých příležitostech doma i v zahraničí.                                          

V případě jakýchkoli dotazů nás neváhejte kontaktovat.

Jak vznikla naše kapela

Když si v padesáti létech svého života umanete, že se naučíte hrát na housle – které jsou pro vás  „španělskou vesnicí“ a o nichž jenom víte, že hrát na ně není lehké, tak si někteří lidé za vašimi zády významně ťukají na čelo. Každodenní výbavou členů rodiny se náhle stávají „špunty do uší“ a jednotlivci před Vaší hrou hledají spásu v odlehlých končinách domu. Sousedé zcela veřejně mluví o tom, že se kdosi zbláznil, neboť slyšet neustále v pozdních nočních hodinách, jak někdo v sousedství falešně vrže při otevřeném okně a všichni psi v blízkém okolí vyjí na měsíc, může být k nesnesení.

     Když si ještě mimo to pořídíte na stará kolena „VETEŠNICTVÍ“ – kam zabloudí jenom pár nadšenců – máte dost času, abyste si každou volnou chvíli zahráli.....

     Vytrvalost přináší jak známo ovoce a jednoho dne přijde chvíle, kdy si v rádiu pustíte lidovou písničku a snažíte si ji zahrát s kapelou. A pak přijde okamžik, ve kterém se otevřou dveře a dávný známý Jiří jen tak jakoby nic povídá:" Jene, když Tě tady tak slyším, nemohl bych si s Tebou někdy zahrát na harmoniku? Proč ne, odvětím. Jednomu je samotnému smutno."

     Při příštím našem setkání je „náhodou“ přítomen kamarád Pavel, kterého naše hudební pokusy očividně zaujaly a povídá:" Pánové, můžu se k vám přidat? Vždyť já léta hraju na kytaru."

     A najednou jsme tři a netrvá dlouho a jednoho večera se v prosklených dveřích vetešnictví objeví neznámá usměvavá tvář a je tu čtvrtý do mariáše....

Právě se přistěhoval do bytu v dobříšském pivovaře. V mládí hrál nejen na housle, ale jak záhy zjišťujeme, umí i na violu, kontrabas i kytaru. Tak hurá Petře a už jsme čtyři.

     Za týden na to můj syn s kamarádem přecházejí v zimě Malou Fatru a vánice je uvězní s partou horolezců na kolibě. Je tam teplo, vypravují se historky a na zdi visí housličky. Kam chvátat? Honza se rozvzpomene na léta mladosti, kdy s ním bylo v rodině počítáno coby budoucím konzervatoristou. A i když už na housle léta nehrál, najednou opráší starou dovednost a ke hře na kytaru přidává i skřipky. Když jednou přijde na naší zkoušku, je nás rázem pět. Cosi začíná klíčit. Zřejmě zárodek nějaké hudební formace.

     Nedlouho na to mezi nás zabloudí Láďa s Danou. Dana právě dostala banjo k 50tým narozeninám a Láďa hraje kytaru. Oba navíc moc pěkně zpívají.

     Sedmička je šťastné číslo a tak si říkáme, že je na čase brzdit. Když se ale objeví violista Václav a já kupuji prapodivný basový nástroj zvaný „gumicug“ neboli „basoň“, jehož se s hravou samozřejmostí chytí kamarád Honza a už ho nepustí, je nás devět.

     A tehdy někdo řekne napůl žertem a napůl vážně:" Pánové – vždyť my už jsme takový malý dobříšský orchestr." Kdepak malý, povídá Petr a na příští zkoušce se vytasí s názvem, který ihned přijímáme všichni jednomyslně za svůj. A tak je na světě, jakoby z ničeho, během krátkého času parta kamarádů, kterou nebaví trávit nudné večery v bačkorách u televizní obrazovky. A ta parta se jmenuje: „Dobříšský pokleslý orchestr lidových nástrojů“.

     Repertoir jsou lidovky a protože je mladá generace téměř nezná – cítíme se téměř jako tvůrci nového národního obrození.

     Brzy začínáme hrát na svatbách, různých rodinných oslavách, vernisážích atd. a povzbuzuje nás, že se to lidem líbí. Na koncertě romské kapely pak přikupujeme cimbál a před vánocemi ještě doplníme doprovod koled o zvonkohru.

     Aby počet členů byl náležitě završen pěkným kulatým číslem deset, přibíráme ještě zpěváka Karla. Pravda, je naším nejstarším členem, ale ve věku 80 let mu to zpívá tak, že by mu mohl leckterý mladík závidět.

     A to je vážení čtenáři vše. Snad ještě jenom to, že jsme koncem roku 2011 založili občanské sdružení se sídlem ve „Vetešnictví u Sv. Jána“ v Dobříši a že se chceme ještě pár let hezky bavit. A jestli se nám také podaří pobavit i Vás, naše převážně dobříšské posluchače, budeme rádi. A kdybyste se chtěli Vy, kteří o nás slyšíte poprvé dozvědět něco více, tak si na internetu zadejte: DOBŘÍŠSKÝ POKLESLÝ ORCHESTR LIDOVÝCH NÁSTROJŮ.

                                        Váš Jan Hájek – dobříšský

    PS. A protože se vše živé vyvíjí-není ani naše parta výjímkou a naše řady posílila krásná Alenka, která hraje perfektně na flétnu a je pro soubor velikým obohacením, a protože je v požehnaném stavu a čeká miminko - držíme jí palce, aby porodila malého zdravého muzikanta...!
"